Aktivita občanského sdruąení NANOHACH je nezvykle funkční oproti větąině jiných obdobných skupin. Produkční část uvedla od začátku roku jią několik choreografií, buď ve sloąeném programu nebo jako samostatné večery. Nutno podotknout, ąe bez přísluąné kvality jednotlivých choreografií by to asi nebylo moąné. Díla, která NANOHACH uvádí, jsou opravdu tanečně i inscenačně velmi vyspělá. Důvodem je ovąem i otevřenost této produkční a tvůrčí skupiny. Nezůstává schována ve svém ądomečkuą, ale směle vstupuje na vąechny scény. Tím boří tendenční bariéry, ve kterých se taneční umění předevąím v Praze poslední dobou pohybovalo. Nezbývá neą zvolat: ąNo konečně!ą
Autorský večer Michala Záhory v Universal NoD. Roxy 25.ledna 2005 spojil dvě choreografie tohoto tanečníka a choreografa, které patří momentálně k tomu nejąádanějąímu z repertoáru NANOHACH. Zvláąą u SYNCHRONICITY se není čemu divit. Jednoduchý námět o průběhu vztahu dvou bytostí je zpracován ironickou formou, která víc neą pobaví nejen podobností se skutečným ąivotem. Zároveň odkrývá i souvislosti jednotlivých akcí, které vyvolávají adekvátní reakce. Choreografie je hodně nabita energií a její prezentaci svědčí spíą větąí prostor. Poskytuje divákům i tanečníkům odstup a tím zachovává vlastní intimitu páru (Lea Čapková, Michal Záhora) na jeviąti, tak jak je potřeba. Lea Čapková navíc v roli vyniká po vąech stránkách, po kterých tanečnice můąe vynikat.
.KONSTRUKT.UM., sólo Michala Záhory je spíąe v abstraktnějąí rovině. Prostor NoD. mu naprosto vyhovoval nejen ve své komornosti, ale i v určité industrializaci, která znamenitě korespondovala s hudbou a pohybem. Celkový příjemný dojem navíc umocnila scéna Martiny Veteąníkové a světla Jana Beneąe-McGadie.
Obě dvě choreografie výtečně prezentují svého autora. Není nadsázkou, ąe právě SYNCHRONICITY patří mezi to nejlepąí, co je momentálně moąné na naąich tanečních scénách vidět.