Stálice divadla Ponec Helena Arenbergerová, Veronika Knytlová a Tereza Ondrová se s pravidelností vrací na tuto taneční scénu. Vąechny tři uą se seąly v choreografii Kruh II a 29. a 30. listopadu se pro změnu objevily zvláąą ve večeru tvořeném dvěma choreografiemi.
První z nich bylo jią poměrně známé a úspěąné sólo ąDuo para ella >>>comida para dosą, které je prací rakouské choreografky Helene Weinzierl. Tanečnice Helena Arenbergerová, členka rakouského souboru Laroque, v něm sklízí ovace nejen u nás a zcela po právu. Tančí krásně, lehce, pohyby mají plasticitu a vtip. Na choreografii je znát, ąe se s ní uą interpretka sąila. Její taneční pohyb promlouvá tak výrazně, ąe uą moąná není nutné přehrávání v obličeji, které se v určitých chvílích objevovalo na tváři Heleny Arenbergerové.
Druhá část večera přinesla novou verzi představení, které před letoąními prázdninami obdrąelo Cenu Sazky za objev v tanci. Jak bylo napsáno v programu, současné uvedení je finální verzí celého projektu. Nutno podotknout, ąe zatímco na festivalu Tanec Praha zaujala choreografie předevąím svým světelným designem Pavla Kotlíka, v případě této prezentace více vyniknul stále se zlepąující taneční projev obou protagonistek VerTeDance. Zároveň byl přehodnocen i vztah mezi oběma postavami. Myąlenka o hloubce propasti mezi dvěma lidmi, ąijícími a dýchajícími vedle sebe vąak nebyla zcela přesvědčivá. Tam, kde problém ve vztahu není, se jen těąko uměle vytváří. Věrohodnosti nepřidala ani nepřesnost v technickém zázemí u světel i obrazové projekce. Přesto byl celkový pocit z choreografie ąTichomluva ą neočekávaný chodą pozitivní. Naladil duąi diváka do veskrze příjemného rozpoloąení, stejně jako první část večera.
Trochu zvláątně působila dramaturgie. Obě představení začínala u stolu, kde jeątě před zatměním v hlediąti seděla tanečnice. Následovalo sólo, které se vyvinulo do více či méně virtuálního duetu. Chtělo tím divadlo Ponec svým divákům něco naznačitą

Recenze psána ze dne 29.listopadu 2005