Letos studentka jią 4. ročníku choreografie Hudební fakulty AMU uvedla 14. listopadu 2006 v Divadle Ponec svůj autorský večer nazvaný TriviumąTrojcestí.
V programu se představily tři její práce. Dvě v premiéře, loňská bakalářská choreografie a na začátek jakási předehra v podobě krátkého sóla pro studentku 8. ročníku Taneční konzervatoře Praha Nelu Čeliąovou. Sólo nazvané Od začátku do konce na hudbu Aleąe Březiny připravované pro prosincovou mezinárodní baletní soutěą Brno 2006 ąikovné studentce tance velice pohybově lichotilo a více se od něj ani nečeká.
První premiérou večera bylo Carmen pas de deux, aneb rozdvojení osobnosti na téma Carmen. Námět byl zpracován zcela jasně a pochopitelně, ovąem provedení za tím značně pokulhávalo. Pozor,ne co se týká pohybového slovníku a řazení tanečních prvků za sebou. To je věc, kterou mladá choreografka a tanečnice ovládá naprosto skvěle. Její taneční kreace jsou zajímavé a velice muzikální. Kde je cítit jeątě velký dluh je stránka dramaturgická. Autorka měla mnoho nápadů, kterým vąak chybělo jasné opodstatnění nebo rozvinutí do vyspělejąí podoby. Pouąití světla zespodu ąidlí se jevilo aą prvoplánovitě, stejně jako pouąívání ąidlí vůbec či zvláątní vyuąívání prostoru. Nicméně, obě interpretky - sama choreografka a Andrea Lameąová - se výborně doplňovaly tak, aby vytvořily charakteristickou Carmen.
Třetí choreografií večera byla jią zmiňovaná bakalářská práce Lucie Holánkové K.L.L.I. fuga. Choreografie se od svého provedení nikterak výrazně neproměnila, stále patří k těm lepąím zpracováním tohoto jią tradičního tématu třetích ročníků studentů choreografie na HAMU. Lucie Holánková ji tentokrát obohatila o ąivé provedení Bachovy a Mozartovy hudby, které vizuálně více přiblíąilo podstatu fugy. Bylo velice zajímavé sledovat pohyby tanečnic sladěné s hrou hudebníků. Co nástroj, to tanečnice.
Te Deum byla druhá premiéra, která byla tento večer uvedena. Na hudbu Antonína Dvořáka vytvořila choreografka zajímavý tanec, který vąak téma víry v ąivotě akceptoval opět velmi málo. Velice taneční a muzikální choreografie nabízela pohled na krásný tanec, který vąak působil poněkud povrchně.
Lucie Holánková je talentovaná choreografka, která má ątěstí, ąe můąe na svých dílech spolupracovat se svými kolegy z Praąského komorního baletu, a tak nemá problém postihnout podstatu hudby jakkoliv náročnými tanečními prvky, které jsou pak prezentovány s výbornou taneční technikou. Nemusí hledat jiné prostředky k podchycení podstaty námětů choreografie, a to je moąná její práci trochu na ąkodu. Více hloubky by si její choreografie určitě zaslouąily.