V Divadle Duncan Centre byla letos uą po ąesté udělena Cena Jarmily Jeřábkové. Mezinárodní choreografická soutěą je určena pro mladé tvůrce z oblasti současného tance a tanečního divadla do 35 let. Letoąního ročníku se zúčastnili choreografové z České republiky, Polska a Slovinska. První, druhá i třetí cena obsahují finanční ohodnocení, na jehoą základě budou vytvořeny nová díla. Jejich premiéra proběhne na začátku příątího ročníku.
Soutěą samotná se skládá z prezentace volné choreografie a tvorby inspirované dílem českého hudebního skladatele 2. poloviny 20. století. V ročníku 2005 tak mohl divák slyąet hudbu skladatelky Sylvie Bodorové, jejíą přítomnost ozdobila i závěrečný večer celé soutěąe, který proběhl 14. listopadu. Na programu byla díla, která byla oceněna mezinárodní Jury ve sloąení za nią mluvila Nina Vangeli.
III. cenu získal polský choreograf Grzegorz Pa?ätak za duet nazvaný ąThe longingą na hudbu Sylvie Bodorové. Komentář poroty k ocenění tohoto díla se nesl v duchu podpory malého regionálního divadla v Polsku. Interpretům duetu nelze upřít velmi dobrou taneční techniku, bohuąel ąpopisnostą situace a stavu v určitých částech choreografie ubrala na celkovém dojmu.
II. místo bylo uděleno Filipu Canovi (absolvent Duncan Centre) a jeho ąNasvícené kameřeą. Svou práci prezentoval na tomto večeru netradičně, během úvodního koncertu Komorního orchestru mladých Quatro. Porotu, dle jejích slov, zaujal svým nervním projevem a tvůrčím vzruąením.
I. cena ročníku 2005 patří současné téą absolventce Duncan Centre Lence Bartůňkové. Ve večeru bylo moąno zhlédnout obě její soutěąní choreografie - sóla. V obou zaujala velmi podmanivá interpretace autorky. V ąCaféą na hudbu Yvonne Printemts byla tanečnice lehce infantilní, ale vtipná. Ovąem zcela upoutala v díle na hudbu Sylvie Bodorové ąLibera meą. Paralyzovala publikum svým výrazem a koncentrovaností, se kterou ztvárnila sílu hudby vlastním námětem jakési sebedestrukce, který se objevuje v kaądém z nás. Dojem jeątě umocnil kostým Mariany Jamníkové.
Jury se rozhodla udělit Cenu poroty daląí, poměrně mladé studentce Duncan Centre Petře Mičánové. Její choreografie ąSpolečná samotaą prezentovala dokonalou práci s prostorem a rytmem. Skvěle zvládnuté propojení tanečnic v navazujícím, nijak nepřeruąovaném toku pohybu reflektující minimalistickou hudbu Steva Reicha, dává v autorce tuąit budoucí silnou choreografickou osobnost.
Jak v úvodním večeru 11.listopadu, tak v závěrečné výąe popsané prezentaci vítězů letoąního ročníku zaujali předevąím studenti a absolventi domovské konzervatoře Duncan Center a nutno poznamenat, ąe zcela oprávněně. Tvořivost je jim vlastní. ąkoda ąe tato choreografická soutěą působí na jednu stranu lehce izolovaně v útrobách hostitelské instituce. Oproti tomu vąak letoąní ročník a z poloviny i ročník loňský svědčí o kvalitě, která zde uvnitř vzniká.