Na začátku bylo ąero. Teprve potom se ozval hlas a následně se objevila celá postava. Na jeviąti stál vysoký elegantní muą, bezpochyby umělec. Pomocí překladatelky z publika se představil jako Piotr, organizátor celého představení, a zároveň se ihned omlouval za technické obtíąe, které nedovolily, aby tanečníci tutského souboru dorazili na představení včas. Vinu pak svalil kromě autobusu i na svého kolegu, jehoą označil za technika souboru. Bylo nutné čekat. Bylo to totią to jediné, co se dalo dělat.
Tak byla zahájena nová premiéra česko-italského tanečního souboru Déja Donné v divadle Archa, která se uskutečnila 18. a 19. ledna 2006. Název PIOTR AND THE STARS OF TUT sliboval stejně jako reklama velkou ąąouą plnou tanečníků, akrobatů, zpěváků. Autoři si například dali i práci jednotlivé aktéry na plakáty vypsat nebo předtočit videoupoutávky, které se promítaly před začátkem ve foyer. Jeątě v letáčku, rozdávaném místo programu, se psalo ąą.. a 40 tutských tanečníků.ą Divák mohl těąko pojmout nějaké podezření, a tak se autorům Lence Flory a Simonu Sandroni podařila dokonalá divadelní mystifikace.
Nelze vąak tvrdit, ąe by to ubralo na kvalitě představení. Ve světlech belgického designera Gaetana van den Berga pojala dokonale propracovaná reąie obou autorů své dílo spíąe činoherně a tanec se stal prostředkem vyjádření emocí, tuąeb a snů. Realitu kaądodenního ąivota podtrhlo civilní herectví. Dalo vyniknout zvláątě překladatelce Markétě, která dokonale doplňovala a zároveň vyvaąovala muąskou dvojici hlavních aktérů (Pietro Micci a Simone Sandroni). Zatímco v první části byla spíąe doplňkem, který byl z nouze vytaąen z davu, ve druhé polovině se stala součástí křehkého příběhu fantazie, který se na jeviąti vyvinul. ąkoda, ąe celé její jméno nebylo nikde zaznamenáno.
PIOTR AND THE STARS OF TUT je nakonec inscenace vcelku komorní. Je plné humoru, s propracováním i těch nejdrobnějąích detailů. Udrąuje diváky ve střehu. Jako by se kaądý sám sebe ptal: "Je tohle to pravé představení, nebo improvizace na danou situaci?"
Recenze psána z představení 18.ledna 2006