Večer 11.září se v divadle Ponec uskutečnil průřez tvorbou, která by měla předznamenávat budoucnost choreografie. Čtyři studentky různých ročníků katedry tance praąské Hudební Akademie múzických umění plnily povinnost prezentace svých ročníkových prací.

Jako první se představila Lucie Mírková, studentka 4.ročníku s choreografií ąClosed upą. Dílo s velice dobrou scénou, vytvářející pocit uzavřené místnosti bez oken a dveří, bez moąnosti úniku, sázelo na interpretační zdatnost svých tanečníků (Andrea Lameąová, Věra Ondraąíková, Rostislav ąrom). Po choreografické stránce se nijak nevymykalo běąným trendům.
Lucie Mírková jeątě pro diváky připravila dva krátké taneční filmy, které byly dávány na televizní obrazovce na baru divadla. Bohuąel i tento projekt vyzněl naprázdno, neboą úhlopříčka obrazovky ubrala na zajímavosti a zájmu, se kterým by se filmy jistě setkaly při promítání na velké plátno, jak bylo původně zamýąleno.

Druhá choreografie se stala comebackem studentky 5.ročníku Kristýny Černé, která se vrátila z dlouhodobé stáąe ve Finsku. S sebou si přivezla skupinu čtyř finských tanečnic (Hell Korelin, Terhl Kuokkanen, Jaana Pakarinen, Sirpa M?Âksy) ve své choreografii ąTowards the tableą Dívky velice dobře drąely charakter svých rolí, kdyą měly vyjádřit vztahy u nedělního rodinného oběda, choreografka se ale bohuąel neobeąla bez zastaralých pohybových vzorců a pantomimických berliček. Popisností velice ubrala své práci na vtipnosti, která přirozeně z tématu vyplývala.

Ke zpracování starořecké báje ąMédeiaą se rozhodla Ivana Duki?ç ze 4.ročníku. Shromáądila k tomu osmičlenný chór tanečnic a tři sólisty. Její práce se sborem, světlem, hudbou a v neposlední řadě i motivem byla profesionální a stala se vrcholem večera. Dokázala zpracovat toto téma velice srozumitelně i bez zbytečné popisnosti a vytvořila atmosféru opravdového dramatu. Moąná jen typová volba hlavních představitelek by byla lepąí obráceně, coą je samozřejmě subjektivní názor. Nicméně oběma tanečnicím (Andrea Lameąová, Kristýna Slezáková) nelze nic vytknout, jak po stránce výrazové, tak po stránce taneční.

Poslední se představila nejmladąí adeptka choreografického umění, studentka 2.ročníku Bronislava Skalická. Její taneční zpracování příběhu tragické lásky Francescy da Rimini bylo poznamenáno tím, jak autorka ke své práci přistupovala. Dějový balet plný podivné směsi prvků klasického a moderního tance s pantomimou pro vysvětlení opravdu není jejím ąálkem kávy. Jediným záchvěvem byl na konci závěrečný tanec stínů v podsvětí, kdy se projevil její smysl pro práci se skupinovou choreografií.

Prezentace v divadelním prostoru je samozřejmě velkou zkuąeností pro mladé choreografy, kteří mají tak moąnost poučit se ze svých chyb a naopak. Můąeme se jen těąit na jejich daląí rok.