VZDÁLENÉ RÁJE jsou představou jednotlivce, jehoą přání a touhy se v mysli druhého stávají banalitou. Jen na okamąik se oba spojí a pochopí. Křehké propojení se tříątí a mění na drobná zrnka písku, který protéká mezi prsty.
Duet v choreografii Ioany Mony Popovici přenese diváka na místo, kde čas není veličinou a kaądé sebemenąí gesto dává naději i zklamání zároveň.Vnitřní svět páru nemá být ventilován vně, ovąem jen těąko řeąí své pocity uvnitř. Pro toto téma nemohla choreografka najít lepąí interprety neą jakými jsou slovenątí tanečníci Anna Caunerová a Daniel Raček. Zůstali sví, a přesto byla čitelná podoba rolí, kterou na sebe vzali.
Choreografie byla v divadle Ponec uvedena 24. ledna téměř po třičtvrtě roce. Proąla určitými změnami, které měly jistě za cíl celkové zlepąení celé inscenace. Velice přidaly interpretům na výrazu, zkompaktněly celé dílo a daly mu více prostoru nejen scénického, ale i v divákově fantazii. Původní scénografie Petra Smetáčka působí silnou zemitostí v dokonalé opozici ke světelnému desingu. Ten je v rukách Vladimíra Buriana, který s maximální citlivostí vystihuje jednotlivé nálady a tím i odlehčuje náročnost dlouhotrvajícího napětí některých okamąiků.
VZDÁLENÉ RÁJE je dílo dynamické a stále se vyvíjející. Pro diváka je opravdu výrazným záąitkem. Netěąí jen z podstaty tance, nosného prvku choreografie, ale přidává i osobitý emoční náboj.